Žalm 48 O spravedlnosti

22. července 2013 v 18:22 | Petr Šedý |  Dobrá zpráva
1. Úvod
Milí Kristovi přátelé, četli jsme společně žalm 48. Tuto neděli pokračujeme v naší sérii na Žalmy. Dovolte mi opět pár krátkých poznámek ke čtení Žalmů a modlitbě. Pokud jsme aspoň trochu otevření a nechceme si lakovat skutečnost na růžovo, jako společenství zjišťujeme, že náš modlitební život je velmi povrchní, mělký, že našim modlitbám chybí život nebo duchovně řečeno moc Ducha. Čím to je a jaký je lék?

Modlitba není nějakou okrajovou částí života křesťana, ale je esencí, základem, na kterém stavíme. Naše modlitby ale mohou být sobecké, zaměřené jen na naše potřeby nebo to, co zrovna cítíme. Právě v tom vidíme obrovskou inspiraci v Žalmech. Proto je velmi zdravé, když se můžeme modlit modlitby ze Žaltáře. Tam vidíme, že škála modliteb je značně širší než jen osobní potřeby, ale modlitby jsou také vyznáními, chvalozpěvy a vyučujícími písněmi.

Moc bych si přál, aby náš duchovní život mohl růst a hloubka našich modliteb ve společenství mohla být větší. Pak věřím budeme také zakoušet ve větší míře moc Ducha Svatého. Velmi mě zaujala knížka od protestantského kazatele, který byl popraven krátce před koncem 2. světové války. Ano, jistě tušíte, že tímto člověkem je D. Boenhoeffer. B. má mnoho hlubokých myšlenek o žalmech a modlitbě společenství. Zaujala mě myšlenka, že Žaltář je zástupnou modlitbou Krista za církev. Znamená to, že jednak Kristus se za nás modlí, i když my na modlitby často zapomínáme a stejně jako jeho učedníci v zahradě spíme.

Znamená to ale, že i jako Kristovo tělo se máme tyto žalmy modlit, protože jsou modlitbou Kristova těla na zemi. Pokud si někdy říkáš, co se vlastně mám modlit? Nebo si říkáš, jsem příliš slabý a ani nevím, za co se mám modlit, modli se biblické žalmy. Je zřejmé, že některé žalmy přesahují zkušenost jednotlivce a jen jako tělo Kristovo, jen jako celek se můžeme s jejich obsahem ztotožnit. Jindy si ale uvědomíme, že ten žalm vlastně není moje modlitba, ale modlitba Krista za mě nebo za nás. To je jistě osvobodivé zjištění. Pusťme se proto s chutí do dnešního žalmu 48, který je oslavou Boha za jeho velikost.

2. Evangelium
Tentokrát nebudu žalmem procházet verš za veršem, ale protože je léto a vnímám na nás únavu, zaměřím se na jediný motiv a téma žalmu 48. A to je Boží spravedlnost a jeho milosrdenství. Věřím, že nám toto téma přijde vhod, zvláště když dnes přistupujeme ke stolu Páně jako hříšníci s prosbou o Boží milost a odpuštění.

Obraz hory
Obraz, který nám žalmista předkládá, že hora. Na této vysoké a nedostupné hoře sídlí Bůh. Tato hora je sídlem samotného Hospodina, velikého krále. Na této hoře sídlí nedobytný hrad, kde sídlí Bůh. Je zřejmé, že jde o poezii a metaforu. Kdo by si také představoval konkrétní místo nebo se odvážil patřit na Boží tvář, že?

Nedobytný hrad
Proč žalmista mluví o hoře a nedobytném hradu? Přicházejí nepřátelé a snaží se tuto horu a tento hrad obklíčit. Jenže když dorazili na toto místo, popadla je úzkost a chvění a zhrozili se. Proč se zhrozili? Dostali strach, protože viděli, že toto místo nikdy nedobudou. Místo toho se budou namáhat zbytečně. Představme si horu, která je obklopena mořem a na vrcholku této hory sídlí hrad. Nepřátelé si myslí, že mohou tuto horu zdolat z moře.

Možná je to trochu podobné situaci za 2. světové války, kdy probíhala válka o Británii. Hitler si také myslel, že zdolá Anglii vyloděním se z moře. Nejprve ale musel dobýt její oblohu. Jen díky velkým obětem se Anglie ubránila. A jistě víte, že hlavní síla Británie spočívala v jejím obrovském loďstvu, které Německo nikdy nepřekonalo. A to je jen velmi slabý obrázek ve srovnání s touto nedobytnou pevností, která je na vysoké hoře.

Co tato hora symbolizuje? Verše počínaje 10. nám napoví.

Na mysli nám tane tvé milosrdenství, Bože, zde, uprostřed tvého chrámu.
Jak tvé jméno, Bože, tak i tvoje chvála zní až do končin země.
Tvá pravice je plná spravedlnosti.
Raduje se hora Sijón, jásají judské dcery nad tím, jak soudíš.

Raduje se z Boží spravedlnosti?
Máme před sebou obraz Božího milosrdenství a Jeho svaté spravedlnosti. Z toho se žalmista raduje. Za to chválí Boha celá země. Jistě si uvědomíme, jaký je rozdíl mezi lidskou sobě-střednou modlitbou a modlitbou žalmu 48. Výzva tohoto žalmu spočívá v tom, že máme chválit Boha za jeho spravedlnost. Ale jak můžu chválit Boha za jeho spravedlnost? Pokud jsme jen trochu rozumní a nemáme problém s pýchou, musíme upřímně přiznat, že spravedliví nejsme. Vždyť každý z nás hřeší.

Jen blázen by si myslel, že je spravedlivý. Jen ten největší hlupák by se odvážil myslet si, že je dobrý. Ve srovnání s Boží spravedlností se jakýkoliv pokus člověka o přiblížení se Božím měřítkům spravedlnosti zdá velmi slabý.

Nikdo není spravedlivý
Pokud si myslíš, že jsi spravedlivý, podívej se do Božího slova. Co nám říká: všichni zhřešili a postrádají Boží slávu. Když čteme list Římanům, vidíme v druhé kapitole stav člověka. Pavel říká:

Proto nemáš nic na svou omluvu, když vynášíš soud, ať jsi kdokoliv. Tím, že soudíš druhého, odsuzuješ sám sebe. Víme přece, že Boží soud pravdivě postihuje ty, kteří tak jednají.

Tedy Boží soud odsuzuje ty, kdo soudí. Dobře. Ale znamená to, že je každý nespravedlivý? Každý člověk, který si myslí, že je schopen z vlastních sil dosáhnout Božího standardu spravedlnosti jen dokazuje, že je hříšný. Boží spravedlnost není totiž jen vnější, ale je vnitřní, jde do morku kostí. Jde na úroveň našich myšlenek a motivů. Člověk si řekne, vždyť nekradu. Kdo ale může říct, že nezávidí? Když si někdo pohrává s myšlenkou, že je dobrý manžel, ať zváží tohle. Kdo vytrvale miluje svou ženu?

Možná se manžel nedívá na porno, ale Ježíš jde mnohem dál: kdo se podívá chtivě na cizí ženu, už s ní ve svém srdci zcizoložil. Ne nadarmo Pavel ve 3. kapitole Římanům pokračuje: nikdo není spravedlivý, není ani jednoho. Všichni se odchýlili a propadli zvrácenosti. Není, kdo by činil dobro, není ani jeden. Bible nám velmi jasně ukazuje, že každý člověk zcela konkrétně je hříšný a není dobrý z hlediska Boží spravedlnosti.

Proč to všechno říkám? Přemýšleli jsme nad tím, proč se žalmista v žalmu 48 raduje z Boží spravedlnosti. Je to snad naivní blázen, že by nevěděl, že je hříšný? Nebo je snad spravedlivý? Jak jsem již v úvodu řekl, někdy dojdeme při čtení a modlení se žalmů do bodu, kdy nás, pokud jsme poctiví a čteme pozorně, zachvátí bázeň před tím, co čteme. Některé žalmy se halt nemodlíme my, nemůžeme. Když čteme pozorně a zkoušíme se modlit, řekneme si… vždyť já nejsem spravedlivý. Nikdo není. O kom to žalmista mluví? Jak se může žalmista modlit, že judské dcery jásají, že Bůh soudí spravedlivě? Vždyť Judsko bylo Božím soudem vyvráceno a obyvatelé Jeruzaléma odvlečeni do exilu… Jak se z toho může někdo radovat?

Ježíšova modlitba za nás
Nakonec dojdeme k závěru, že je to vlastně Ježíšova modlitba za nás. Vždyť je jen jeden člověk, který byl na celém světě a v jediné době dějin spravedlivý. A tím je právě Ježíš. A jedině ten se může upřímně radovat, že Bůh soudí spravedlivě. Paradoxní je, že právě tento jediný spravedlivý bere na sebe náš hřích. On se raduje z toho, že Boží spravedlnost za naše viny je vykonána na něm!

Bůh soudí spravedlivě
Žalmista nám říká, že Bůh soudí spravedlivě. Jeho spravedlnost je na skále jako nedobytný hrad. Nic ji nemůže zničit a nic ji nemůže porazit. Proč se tedy žalmista z této skutečnosti raduje?

Raduje se proto, že Boží spravedlnost jde ruku v ruce s Jeho milosrdenstvím. Díky Boží lásce a milosrdenství nedostaneme to, co spravedlivě zasloužíme, ale to, co my zasloužíme, dostane někdo jiný. Jediný člověk, který na sebe může vzít naše viny, naše hříchy, naši hanbu, naši pýchu a sobectví. A tím je Ježíš Kristus.

Každý člověk, který si myslí, že dokáže zdolat tento nedobytný hrad je blázen. Každý, kdo si myslí, že dokáže dobýt nedobytnou pevnost obklopenou mořem, je odsouzen k porážce. Dovolte mi to ilustrovat vtipem…

Vtip
Pluje křižník na moři a zdálky vidí signální světlo. Kapitán dostane zprávu, že v cestě je překážka. Kapitán dává rozkaz, aby komunikační důstojník odvysílal tento vzkaz: tady je křižník jejího veličenstva, změňte kurz. Za krátko dostane zprávu: ne, vy změňte kurz, jinak dojde ke srážce. Naštvaný kapitán vydává rozkaz, aby křižník držel kurz a nechá vystřelit z děla. Pak pošle zprávu: tady je kapitán na křižníku jejího veličenstva, změňte kurz, nebo vás potopíme. Po krátké odmlce dostane zprávu: vy změňte kurz, nebo najedete na skálu, tady je maják.

Aplikace
Tento úsměvný příběh ilustruje aroganci a pýchu některých lidí. Člověk si může říct, já žádný problém nemám. Já to tak nevidím. Nebo já to tak necítím. Já mám svědomí čisté. Ale Boží spravedlnost není založena na našem vnímání. Maják je varováním, že pokud loď nezmění kurz, narazí na skálu a potopí se. Nezáleží na tom, jestli je to křižník, malá loďka, nebo letadlová loď. Každá loď narazí a potopí se. Boží spravedlnost nezáleží na našem vnímání, ale je absolutní a objektivní. Je zjevená v Božím slově. Lidská arogance a pýcha nezná mezí, ale Boží spravedlnost a soud ji pokoří, dříve či později.

Skutečnost je taková, že Bůh bude soudit spravedlivě, On vidí naše srdce a vidí, co je lidským očím skryto… Boží slovo říká:

16 Nestydím se za evangelium: je to moc Boží ke spasení pro každého, kdo věří, předně pro Žida, ale také pro Řeka. 17 Vždyť se v něm zjevuje Boží spravedlnost, která je přijímána vírou a vede k víře; stojí přece psáno: 'Spravedlivý z víry bude živ.' 18 Boží hněv se zjevuje z nebe proti každé bezbožnosti a nepravosti lidí, kteří svou nepravostí potlačují pravdu.

Pokud potlačujeme pravdu o našem hříchu, skončí to s námi dříve či později špatně. Jsme jako ten kapitán, který dává rozkaz, aby loď setrvala v kurzu a nařizuje majáku, aby uhnul.

Naopak, z Božího slova jasně čteme, že v Kristu se zjevuje Boží spravedlnost, která je přijímána vírou. Spravedlivý z víry bude živ. Naše spravedlnost nezáleží na našich skutcích, ale záleží na Božím milosrdenství a na tom, zda budeme činit pokání. Musím uznat, že nemám na to být spravedlivý a že potřebuji Boží spravedlnost přijmout vírou v Ježíše. Pokud přijímám Boží spravedlnost do svého života vírou, pak jsem jako moudrý kapitán, který mění kurz lodi, aby neztroskotala.

Jsem jako moudrý muž, který se skryje v hradbách nedobytného hradu na skále.
Lidské kocábky se tříští o skálu. Bůh a jeho spravedlnost je jako nedobytný hrad, jako skála. Kdo staví svou spravedlnost na svých pocitech či svědomí nebo na svém rozumu, dopadne jako ta kocábka. Kdo ale staví spravedlnost na Kristu, doznává své hříchy Bohu, tomu jsou odpuštěny a ten je bezpečně skryt v Božím nedobytném hradu. Je na skále a i když ho budou skličovat všichni lidé kolem něj, nepadne, protože je na Boží straně.

3. Závěr
Proto když dnes přistupujeme k Večeři Páně, mysleme na to, že jedině skrze Kristovu smrt na kříži přijímáme Boží spravedlnost. Nezáleží to na nás. Záleží to na Kristu. Jediné, co musíme udělat, je tuto skutečnost přijmout a vírou si ji přivlastnit v srdci. Každý, kdo věří v Ježíše, je skryt v pevných hradbách na skále, je v bezpečí. A každý, kdo je v bezpečí Boží spravedlnosti se pak může i modlit modlitbu žalmisty: Veliký je Hospodin, nejvyšší chvály hodný. Na mysli mi tane, Bože, Tvoje milosrdenství. Raduji se z Tvojí spravedlnosti, Bože, protože mi ji připočítáváš zdarma vírou v Ježíše Krista. Děkuji Ti za Tvou oběť Ježíši, za tvoje milosrdenství. Amen.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama