Červen 2012

Víra a skutky

4. června 2012 v 13:47 | Grizly |  Dobrá zpráva
Hlavní teze: Víra bez skutků je mrtvá (v17, 26): Bůh je nejvíce oslaven skrze živou víru



Úvod

Znáte film Matrix? Vzpomínáte si na scénu, kdy Neo spadne při testu z mrakodrapu a příšerně si nabije o beton? Probudí se v lodi Nabukadnesar a říká: "to nebylo jen jako, že ne?". Morfeus mu říká zajímavou myšlenku: když se zabiješ v matrixu, zemřeš i ve skutečnosti. Tělo bez mozku není k ničemu. Když odhlédneme od této filosofické myšlenky, Jakub v našem dnešním textu říká něco podobného. Víra bez skutků je mrtvá. Přirovnává tuto skutečnost k tělu a duchu: Ve verši 26 v druhé kapitole říká: Neboť jako je tělo bez ducha mrtvé, tak je mrtvá i víra bez skutků. To věřím bude dobře rezonovat s dnešním zamyšlením. Pokračujeme v sérii Ježíšova etika a dnes vykládáme text z Jakubova listu, 2. kapitoly, od 14. do 26. verše. Posledně nám Tomáš Uher připomněl v předchozí pasáži, že křesťanský život je charakteristický jednak tím, že nestraníme druhým, neupřednostňujeme druhé pro jejich mocenské, společenské či ekonomické postavení, stejně jako Bůh nestraní lidem významným. Na druhou stranu jako Bůh straní lidem v lidských očích bezvýznamným, stejně tak křesťan si nachází čas na lidi, kteří mu nemůžou dodat na důležitosti ve společenských kruzích.

Z Božího slova jsme si uvědomili, že křesťanský životní styl není něčím nařízeným či vynuceným, Ježíšova etika a křesťanský životní styl popisovaný v Jakubově epištole je důsledek naší víry v Krista. Chtěl bych nám připomenout důležitý verš, který věřím tvoří páteř této epištoly a dobře vyjadřuje tuto duchovní skutečnost. Nacházíme jej dvakrát v prvních dvou kapitolách a Jakub jej nazývá dokonalý zákon svobody. 1. kapitola, 25. verš říká: kdo se zahledí do dokonalého zákona svobody a vytrvá... ten bude blahoslavený pro své skutky. Dnes na tuto skutečnost navážeme. A znovu to říká Jakub v druhé kapitole: Mluvte a jednejte jako ti, kteří mají být souzeni dokonalým zákonem svobody. Tedy křesťanský životní styl je záležitost vnitřní. Jednat jako křesťan není naše povinnost, ale je to záležitost změny srdce. A v této souvislosti je na místě klást otázku: je možné věřit a nečinit dobré skutky? A protože se touto otázkou zabývala již první církev, není nic lepšího, než navštívit náš dnešní text z 2. kapitoly, od 14. do 26. verše.