Únor 2012

40 dní s Biblí

25. února 2012 v 21:12 | Fajfr |  Aktuality
Je před námi postní doba. Je to čas, ve kterém můžeme zůstat ve vleku každodenních povinností a aktivit s tím, že si necháme uniknout hlubší prožitek Boží blízkosti spojené se smrtí a vzkříšením Pána Ježíše Krista. Nebo můžeme při pravidelné četbě Ezdráše, Nehemiáše (příp. i Matouše) přemýšlet, modlit se a nechat se inspirovat k duchovní obnově, ať už jako jednotlivci, rodiny či sbory. Příběhy kněze Ezdráše a číšníka Nehemiáše nám připomenou někdy drsnou realitu života, která však může být prozářena radostí pramenící z Božího slova oživeného působením Ducha svatého. Čtení Matoušova evangelia nás může zase nově oslovit tím, že příběh Ježíše Nazaretského je v době mnohých nejistot jediným zdrojem naděje a ujištění, že Bůh je skutečně živý.


Argumenty atheistů jsou slabé?

25. února 2012 v 21:05 | Jiří Unger, Život víry |  Reflexe

Argumenty ateistů jsou velmi slabé, říká oxfordský profesor matematiky a filozof John Lennox

Napsal(a): Jiří Unger, psáno pro Život víry 2012/02 | Zveřejněno: Středa, 22. února 2012, 12:32 (CET)

Před sedmi lety jsem byl na jedné konferenci v maďarském Šopronu. Přijel jsem tam pozdě, a tak jsem se vyplížil na galerii, abych nerušil probíhající program. Na konci večera řečník vyzval, abychom se modlili s někým, kdo sedí vedle nás. Na obří galerii jsme byli pouze dva, já a nějaký stařík, takže jsem si nemohl moc vybírat. Krátce jsme se spolu pomodlili; jeho jméno, které jsem si stejně nezapamatoval, mi nic neříkalo.
Až mnohem později jsem se dozvěděl, že ten "stařík" je jedním z nejvýraznějších apologetů současnosti - John Lennox, který obhajoval pravdu křesťanství v debatách s největšími "velekněžími" ateismu současnosti - Richardem Dawkinsem, Peterem Singerem nebo nedávno zesnulým Christopherem Hitchensem. Od té doby jsme se viděli ještě mnohokrát. Jeho veřejné debaty s ateisty z něj udělaly jednoho z nejžádanějších křesťanských řečníků, který využívá čas, který mu ještě zbývá, aby ukazoval, že ateismus ani zdaleka nemá intelektuálně vyhráno (jak si mnoho lidí v současném světě myslí).

Jste známý mj. tím, že vedete veřejné debaty s představiteli tzv. nového ateismu. Jsou tyto debaty v něčem přínosem i pro vás osobně?
Celkovým dojmem, který si z toho odnáším, je to, jak jsou jejich argumenty slabé. Myslím, že tohle je důležité zdůraznit, protože mnoho lidí se toho, když slyší dnešní ateisty mluvit, děsí.

Můžete uvést nějaký příklad?
Richard Dawkins napsal knihu Boží blud (angl. God Delusion). Vyšla už v milionech výtisků. Hlavní myšlenkou této knihy je: "Pokud tvrdíte, že Bůh stvořil vesmír, pak si logicky také musíte položit otázku, kdo stvořil Boha - kdo stvořil Stvořitele. A pak se můžete donekonečna ptát, kdo stvořil stvořitele stvořitele stvořitele stvořitele atd. Z toho přece vyplývá, že Bůh nemůže existovat." Připomínám, že Richard Dawkins je profesor na Oxfordu. Tenhle argument jsem sám slyšel už mnohokrát - od dětí. Jde o logický trik, se kterým si děti rády hrají, je to jejich úroveň logiky. Od vysokoškolského profesora bych něco takového nečekal.
Zkuste se nad tím zamyslet: Co když Bůh nebyl stvořen? Pak se na něj přece tato otázka nevztahuje! Jde o filozofický trik. Na to, abychom zjistili, že myšlenka "stvořeného Boha" je nesmysl, nepotřebujeme profesory z Oxfordu. Žádný křesťan si přece nemyslí, že Bůh byl stvořen! "Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha a to slovo bylo Bůh." Bůh už byl, Bůh je od věčnosti.
To mi ukazuje, že tyto argumenty, které vypadají jako velmi kvalitní, neříkají vůbec nic.

Jak vlastně takové debaty probíhají?
Před pár lety jsem debatoval s Christopherem Hitchensem, což byl britský spisovatel žijící v Americe a další významný mluvčí ateismu, je autorem knihy "Bůh není velký" (God Is Not Great). Bylo to v rámci festivalu v Edinbourghu, což je jeden z nejznámějších festivalů v Evropě. Ředitel festivalu sice není křesťan, ale chtěl mít na začátek "něco duchovního".
Hitchens mluvil první. Začal tvrzením, že křesťanství je jen způsob, jak z lidí vytáhnout peníze, a samozřejmě přidal všechna známá obvinění, že křesťanství je kořenem válek, sporů, zabíjení atd. Trvalo mu to 15 minut.
Pak jsem vstal já a řekl jsem: "Christophere, máš úplnou pravdu. To, co popisuješ, je nepřijatelná tvář křesťanství." To ho totálně zaskočilo. Pokračoval jsem: "A navíc, s tvou diagnózou souhlasí i sám Ježíš."
Takže vlastně úplně promarnil svůj čas, který měl věnovat obhajobě tématu, jež znělo "Nová Evropa by měla dát přednost novému ateismu". (Tou novou Evropou bylo samozřejmě myšlena Evropa západní společně s postkomunistickými zeměmi.) To bylo skvělé téma, protože jsem mohl ve své závěrečné řeči říct: "Byl jsem v Berlíně, když padla Zeď." A připomněl jsem, že to byla nejen myšlenka nové Evropy, ale právě také křesťanství, co vedlo k pádu železné opony, kterou naopak ateismus předtím vybudoval. A pak jsem se zeptal: "Dámy a pánové, chcete stavět novou zeď?" Myslím, že jim to docvaklo.

Jak na to reagovali posluchači?
Před zahájením Hitchens žádal, aby se hlasovalo. Ptali se mě, co si o tom myslím. Řekl jsem jim: "Já o hlasování nestojím. Nepřišel jsem, abych vyhrál nebo prohrál. Jde mi o to, abych veřejně předložil alternativu ateismu - a nechal na lidech, ať si to sami přeberou."
"Musí ale být hlasování!"
Tak si to prosadili. Položili tutéž otázku na počátku a po skončení debaty, aby se odlišili ti, kdo už přišli s předem jasným názorem, od těch, kdo se nějak rozhodli v průběhu akce. Bylo velmi zajímavé sledovat to druhé sčítání hlasů a pozorovat překvapení na tvářích Hitchense a moderátora, protože hlasování dopadlo jasně v můj prospěch. Bylo to poprvé, kdy Christopher Hitchens oficiálně prohrál.

Setkali jste se pak ještě někdy?
Šel jsem po skončení za ním, podal jsem mu ruku a on mi řekl: "Chci odvetu! A tentokrát v Americe!"
"Dobře," řekl jsem, "není problém, najdeme společný termín, přijedu."
Den před onou odvetou byl s Hitchensem rozhovor v rozhlase. Moderátor se ho zeptal: "Bude se zase hlasovat?"
A Hitchens odpověděl: "Ne, tentokrát se hlasovat nebude." (úsměv)

Proč jsou podle vás zastánci nového ateismu, jako jsou Dawkins nebo Hawking, při hlásání svého názoru tak aktivní?
To je velmi zajímavá otázka - pokud není žádný Bůh, proč jim to stojí za tak sveřepé vyhlašování? Můžu se jen domnívat. Když jsem četl knihu Stephena Hawkinga (britský teoretický fyzik, jeden z nejznámějších vědců vůbec) s názvem "The Grand Design" (Velký plán), byl jsem otřesen. Hawking je vynikající vědec, možná jeden z nejchytřejších vědců současnosti, a proto mě šokovala jeho argumentace, cituji: "Protože existuje gravitační zákon, vesmír může a mohl stvořit sám sebe z ničeho."
Jako filozof jsem si řekl: Cože? Stvořit sám sebe z ničeho? Vždyť zákon gravitace a přitažlivost samotná přece nejsou "nic"! Podle mě si zde Hawking dal tímto základním prohlášením vlastní gól. Příliš si ani nepomohl tím, když na první stránce napsal, že filozofie je mrtvá, a pak napsal filozofickou knihu. Je to skvělý vědec, ale jakmile opustí svůj obor, jeho filozofie je velmi naivní. Proč se ale účastníte debat s podobnými lidmi? Přece je stejně nepřesvědčíte!
Na to se mě ptá spousta lidí. Prvním důvodem je, že pokud to nikdo nebude dělat, všichni si budou myslet, že ateismus vyhrál. Už ve starověku, ve starém Řecku, se apoštol Pavel účastnil filozofických debat a veřejně obhajoval evangelium před nejchytřejšími lidmi světa. Chci, aby se o křesťanském poselství mluvilo i v nejvyšších intelektuálních kruzích. Chci věřící povzbudit, aby se nestyděli sdílet evangelium. Evangelium za obhajobu stojí, protože je to pravda. Proto je to zcela zásadně důležité.

Bůh a Ty

25. února 2012 v 20:48 | HledamBoha
Stejně jako existují fyzikální zákony, které řídí tento svět,
jsou i duchovní zákony, které určují tvůj vztah s Bohem.

1. BŮH TĚ MILUJE A NABÍZÍ TI DOKONALÝ PLÁN PRO ŽIVOT

Bůh tě miluje a nabízí ti dokonalý plán pro životBoží láska

"Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný." (Jan 3,16)

Boží plán

Ježíš řekl: "Já jsem přišel, aby měli život a měli ho v hojnosti" (to znamená plný život, který má smysl). (Jan 10,10)

Proč je tedy tolik lidí, kteří tímto životem nežijí? Protože...

2. ČLOVĚK JE HŘÍŠNÝ A ODDĚLENÝ OD BOHA

Člověk je hříšný a oddělený od BohaČlověk je hříšný

"Všichni zhřešili a jsou daleko od Boží slávy." (Římanům 3,23)

Člověk byl stvořen k tomu, aby žil ve společenství s Bohem. Rozhodl se však žít podle svých vlastních představ, nezávisle na Bohu. Tím bylo společenství s Bohem zničeno. Tento postoj se vyznačuje aktivním odporem nebo pasivní lhostejností k Bohu a je projevem toho, co Bible nazývá hřích.

Člověk je oddělený od Boha

"Mzdou hříchu je smrt..." (tzn. duchovní smrt, věčné zavržení a oddělení od Boha). (Římanům 6,23)

Tento obrázek znázorňuje, že Bůh je svatý a člověk je hříšný. Hřích tvoří hlubokou propast, která je odděluje. Šipky znázorňují neustálé snahy člověka dosáhnout Boha a plného života vlastním úsilím, např. dobrým životem, filozofií nebo různými náboženstvími. Nic z toho však nedokáže vyřešit problém jeho hříchu.

Třetí zákon ukazuje jediný způsob, jak tuto propast překlenout...

3. JEŽÍŠ KRISTUS JE JEDINÝM BOŽÍM ŘEŠENÍM LIDSKÉHO HŘÍCHU

Ježíš Kristus je jediným Božím řešením lidského hříchuJežíš za nás zemřel...

"Bůh však prokazuje svou lásku k nám tím, že Kristus za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšní." (Římanům 5,8)

Vstal z mrtvých...

"Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem a byl pohřben; byl vzkříšen třetího dne podle Písem, ukázal se Petrovi, potom Dvanácti. Potom se ukázal více než pěti stům bratří najednou." (1. Korintským 15,3-6)

...a je jedinou cestou k Bohu

Ježíš mu odpověděl: "Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne." (Jan 14,6)

Tento obrázek znázorňuje, jak Bůh překlenul propast, která nás od něj odděluje. Poslal svého Syna, Ježíše Krista, aby zemřel na kříži místo nás a zaplatil tak za naše hříchy.

Nestačí však tyto tři zákony jen znát...

4. MUSÍME OSOBNĚ PŘIJMOUT JEŽÍŠE KRISTA JAKO SVÉHO SPASITELE A PÁNA

Musíme osobně přijmout Ježíše Krista jako svého Spasitele a PánaJežíše Krista musíme přijmout

"Těm, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi." (Jan 1,12)

Ježíše přijímáme vírou

"Milostí tedy jste spaseni skrze víru. Spasení není z vás, je to Boží dar; není z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit." (Efezským 2,8-9)

Když přijmeme Ježíše, prožijeme znovuzrození

Ježíš mu odpověděl: "Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo znovu, nemůže spatřit království Boží." (Jan 3,3)

Ježíše přijímáme osobním pozváním

Ježíš řekl: "Hle, stojím přede dveřmi a tluču; zaslechne-li kdo můj hlas a otevře mi, vejdu k němu." (Zjevení 3,20)

Přijmout Ježíše znamená přiznat, že jsem hříšný, obrátit se k Bohu (pokání) a důvěřovat Ježíši, že vstoupí do mého života, že mi odpustí hříchy a že mě učiní takovým, jakým mě chce Bůh mít. Nestačí jen rozumem přijmout, že Ježíš je Syn Boží a že zemřel za naše hříchy. Nestačí ani žádný citový zážitek. Ježíše přijímáme vírou, rozhodnutím své vůle.


Kdo je Ježíš?

25. února 2012 v 20:46 | HledamBoha |  Dobrá zpráva

PODLE VAŠEHO NÁZORU

Podle vašeho názoruPodle vašeho názoruPodle vašeho názoru
Kdo je podle vašeho názoru...
  • Nejvýznamnější osobností všech dob?
  • Největším vůdcem?
  • Největším učitelem?
  • Tím, kdo pro lidstvo vykonal nejvíce dobra?
  • Tím, kdo žil nejsvatějším životem?
Jestliže navštívíte kteroukoli část dnešního světa a budete se bavit s lidmi libovolného náboženství, kteří znají historická fakta, pak bez ohledu na to, nakolik vážně své náboženství berou, uznají, že Ježíši z Nazareta se nikdo nevyrovná. On je tou nejneobyčejnější osobností všech dob.
Ježíš změnil běh dějin. Dokonce i datum na dnešních novinách svědčí o tom, že Ježíš Nazaretský žil před téméř 2 000 lety na této zemi. Roky a letopočty se označují jako "před Kristem" a "po Kristu".
JEHO PŘÍCHOD BYL PŘEDPOVÍDÁN
Již stovky let před tím, než se Ježíš narodil, jsou v Bibli zaznamenána slova izraelských proroků, kteří předpovídali jeho příchod. Starý zákon, jenž psalo mnoho lidí v průběhu 1 500 let, obsahuje více než 300 proroctví popisujících do detailů Ježíšův příchod. Všechna se přesně vyplnila, včetně jeho zázračného narození, života bez hříchu, nespočetných zázraků, smrti a zmrtvýchvstání.
Život, kterým Ježíš žil, zázraky, které vykonal, slova, jež říkal, jeho smrt na kříži, vzkříšení a nanebevstoupení - to vše ukazuje na skutečnost, že Ježíš nebyl jen pouhým člověkem. Ježíš prohlásil: "Já a Otec (Bůh) jsme jedno" (Jan 10,30), "Kdo vidí mne, vidí Otce" (Jan 14,9) a "Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne" (Jan 14,6).

JEHO ŽIVOT A POSELSTVÍ ZPŮSOBUJÍ ZMĚNU

Jeho život a poselství způsobují změnuJeho život a poselství způsobují změnuJeho život a poselství způsobují změnu
Jestliže sledujete život a vliv Ježíše Nazaretského z historického hlediska, zjistíte, že on a poselství, se kterým přišel, způsobují velké změny v životech lidí a národů. Kdekoli jeho učení a vliv zasáhly, tam byla uznávána posvěcenost manželství, práva žen a demokratické principy, byly zakládány školy a univerzity, přijímány zákony na ochranu dětí, bylo zrušeno otroctví a uskutečnilo se mnoho dalších změn pro dobro lidstva
Kým je Ježíš z Nazareta pro vás?
Váš život tady na zemi i po celou věčnost je ovlivněn tím, jak si na tuto otázku odpovíte.
Když oddělíte Ježíše Krista od křesťanství, nezbude vám nic. Biblické křesťanství není pouhá životní filozofie ani etický systém či lpění na náboženských rituálech. Pravé křesťanství je založeno na živém, osobním vztahu se vzkříšeným žijícím Spasitelem.
Vzkříšený zakladatel
Ježíš z Nazareta byl ukřižován, pohřben a o tři dny později vstal z mrtvých. Žádné jiné náboženství neprohlašuje, že jeho zakladatel vstal z mrtvých. V tomto ohledu je křesťanství unikátní.

DŮVODY, PROČ VĚŘIT

Důvody, proč věřitDůvody, proč věřitDůvody, proč věřitDůvody, proč věřitDůvody, proč věřit
Zmrtvýchvstání je středem křesťanské víry. Proto je zde uvedeno několik důvodů, proč ti lidé, kteří studovali vzkříšení, věří, že je to pravda.
PŘEDPOVĚZENO: Za prvé Ježíš sám předpověděl svou smrt a zmrtvýchvstání, které se staly přesně tak, jak řekl (viz Lukáš 18,31-33).
PRÁZDNÝ HROB: Za druhé vzkříšení je jediným možným zdůvodnitelným vysvětlením Ježíšova prázdného hrobu. Pečlivé čtení biblických záznamů ukazuje, že hrob, kde leželo Ježíšovo tělo, byl přísně střežen římskými vojáky a uzavřen obrovskou kamennou deskou.
OSOBNÍ SETKÁNÍ: Za třetí, po svém zmrtvýchvstání se Ježíš při nejméně 10 příležitostech zjevil těm, kteří jej znali, a také více než 500 lidem najednou. Kristus dokázal, že tato zjevení nebyla halucinacemi: jedl s nimi, mluvil s nimi a oni se ho dotýkali.
VZNIK CÍRKVE: Za čtvrté zmrtvýchvstání je jediným rozumným vysvětlením pro počátek křesťanské církve. Křesťanská církev je v lidských dějinách největší institucí, jaká kdy existovala.
ZMĚNĚNÉ ŽIVOTY: Za páté zmrtvýchvstání je jediným logickým vysvětlením pro změny v životech učedníků. Opustili Ježíše před tím, než byl ukřižován a po jeho smrti byli zklamaní a plní strachu. Neočekávali, že Ježíš vstane z mrtvých (Lukáš 24,1-11).
A přece po Ježíšově zmrtvýchvstání a po tom, co prožili o letnicích, titíž ustrašení a zklamaní muži a ženy byli změněni mocnou silou vzkříšeného Krista. V jeho jménu od základů změnili svět.
Nikdo, kdo skutečně zvážil přesvědčivé důkazy, které dokládají božství a vzkříšení Ježíše z Nazareta, nemůže popírat, že je to Boží Syn, zaslíbený Mesiáš.
ŽIVÝ BŮH: Ježíš Kristus žije i dnes a věrně žehná a obohacuje životy těch, kteří mu důvěřují a poslouchají ho.
Francouzský fyzik a filozof Blaise Pascal měl na mysli to, že každý člověk potřebuje ve svém životě Krista, když řekl: "V srdci každého člověka existuje Bohem stvořené prázdné místo, které může zaplnit pouze Bůh skrze svého Syna Ježíše Krista."

CHTĚLI BYSTE PŘIJMOUT JEŽÍŠE KRISTA OSOBNĚ JAKO SVÉHO ŽIVÉHO SPASITELE?

K tomu je třeba pochopit, proč musel Ježíš zemřít na kříži, a že jeho smrt a vzkříšení jsou jedinou nadějí pro ztracené lidstvo. Rozhodnutí je jen na vás. Ježíš řekl: "Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne."

Láskyplný dopis od Otce

25. února 2012 v 20:43 | HledamBoha |  Dobrá zpráva
Mé dítě,
Ty mě možná neznáš, ale já o tobě vím všechno (Žalm 139,1)
Vím, kdy usedáš a kdy vstáváš (Žalm 139,2)
Vím o všem, co děláš (Žalm 139,3)
I vlasy na tvé hlavě mám spočítané (Matouš10,29-31)
Byl jsi stvořen k mému obrazu (1. Mojžíšova 1,27)
Ve mně žiješ, pohybuješ se, jsi (Skutky 17,28)
Jsi mým dítětem (Skutky 17,28)
Znal jsem tě dokonce ještě dříve, než jsi byl počat (Jeremjáš 1,4-5)
Vyvolil jsem si tě, ještě než jsem stvořil svět (Efezským 1,4-5)
Nejsi omyl, všechny tvé dny jsou zapsány v mé knize (Žalm 139,15-16)
Já jsem stanovil přesný čas tvého narození i místo, kde budeš žít (Skutky 17,26)
Jsi podivuhodně a obdivuhodně utvořen (Žalm 139,14)
Utkal jsem tě v lůně tvé matky (Žalm 139,13)
A přivedl jsem tě na svět v den, kdy ses narodil (Žalm 71,6)
Ti, kteří mě neznají, o mně říkají nepravdivé a nesprávné věci (Jan 8,41-44)
Nejsem vzdálený a rozzlobený, ale jsem dokonalým vyjádřením lásky (1. Janův 4,16)
Toužím po tom, abych tě mohl zahrnout svou láskou (1. Janův 3,1)
Prostě proto, že jsi mé dítě a já jsem tvůj Otec (1. Janův 3,1)
Nabízím ti více, než by ti kdy mohl nabídnout tvůj pozemský otec (Matouš 7,11)
Protože jsem dokonalý otec (Matouš 5,48)
Každý dobrý dar, který dostáváš, pochází z mé ruky (list Jakubův 1,17)
Jsem to já, kdo se stará o zajištění všeho, co potřebuješ (Matouš 6,31-33)
Můj plán pro tvou budoucnost je vždy plný naděje (Jeremjáš 29,11)
Protože tě miluji odvěkou láskou (Jeremjáš 31,3)
Mé myšlenky na tebe jsou stejně nesčetné jako zrnka na mořském břehu… (Žalm 139,17-18)
Raduji se z tebe a radostí zpívám a jásám (Sofonjáš 3,17)
Nikdy ti nepřestanu prokazovat dobro (Jeremjáš 32,40)
Jsi můj vzácný a drahý poklad (2. Mojžíšova 19,5)
Z celého srdce a z celé duše ti chci prokazovat dobro (Jeremjáš 32,41)
A chci ti ukázat velké a podivuhodné věci (Jeremjáš 33,3)
Když mě budeš celým srdcem hledat, najdeš mě (5. Mojžíšova 4,29)
Hledej ve mně své blaho a já ti dám vše, oč požádá tvé srdce (Žalm 37,4)
Jsem to totiž já, kdo ti tuto touhu dal (Filipským 2,13)
Jsem pro tebe schopen vykonat mnohem více, než co si vůbec dokážeš představit (Efezským 3,20)
Jsem totiž ten, kdo ti dodává odvahu a kdo tě povzbuzuje (2. Tesalonickým 2,16-17)
Jsem také Otec, který tě utěšuje ve všech trápeních (2. Korintským 1,3-4)
Když tě něco trápí a bolí tě srdce, jsem ti nablízku (Žalm 34,18)
Stejně jako pastýř nese jehně v náručí, i já tě nesu a držím v náručí (Izajáš 40,11)
Jednoho dne setřu každou slzu ze tvých očí (Zjevení 21,3-4)
A odstraním veškerou bolest, kterou jsi na této zemi musel snášet (Zjevení 21,3-4)
Já jsem tvůj Otec a miluji tě stejně, jako miluji svého Syna, Ježíše (Jan 17,23)
Protože v Ježíši se zjevuje moje láska k tobě (Jan 17,26)
Ježíš je přesným vyjádřením mé podstaty (Židům 1,3)
Přišel, aby ukázal, že jsem na tvé straně, nejsem tvůj nepřítel (Římanům 8,31)
A aby ti řekl, že nepočítám tvé hříchy (2. Korintským 5,18-19)
Ježíš zemřel proto, abychom se ty a já mohli usmířit (2. Korintským 5,18-19)
Jeho smrt byla nejvyšším vyjádřením mé lásky k tobě (1. Janův 4,10)
Vzdal jsem se všeho, co miluji, abych mohl získat tvou lásku (Římanům 8,31-32)
Když přijmeš dar mého Syna Ježíše, přijímáš mě (1. Janův 2,23)
A nic tě už nikdy neoddělí od mé lásky (Římanům 8,38-39)
Vrať se domů a já uspořádám oslavu, jakou svět ještě neviděl (Lukáš 15,7)
Vždy jsem byl a budu tvým Otcem (Efezským 3,14-15)
Ale ptám se: "Budeš ty mým dítětem?" (Jan 1,12-13)
Čekám na tebe (Lukáš 15,11-32)
S láskou, tvůj Otec
Všemohoucí Bůh


Co je Prosek?

25. února 2012 v 19:41 | wikipedia |  O Proseku
Prosek je katastrální území, součást městské části Prahy 9. Sousedí s katastry Střížkov (západně, rozdělen mezi MČ Prahy 8 a Prahy 9), Letňany (severně, městská část Praha 18), Vysočany (jižně, součást městské části Prahy 9) a Libeň (jihozápadně, součást městské části Prahy 8).


Prosek v číslech

Prosek je součástí hlavního města Prahy, což je samostatný kraj - hlavní město Praha. Město Praha je rozděleno na několik částí. Prosek je součástí Prahy 9. Podle zjištěné katastrální výměry - 1,69 km² je Prosek docela malý. K 16. 10. 2006, kdy se uskutečnilo sčítání obyvatelstva, žilo na Proseku 15 361 obyvatel. Vzhledem k velikosti daného území byla hustota zalidnění 9 089 obyvatel na km².


Charakter území

Prosek zabírá jihovýchodní část náhorní plošiny mezi sousedními údolími vysočanským, libeňským a střížkovským, která pokračuje k severovýchodu letňanským územím. Dominantním stavebním prvkem Proseku je panelové sídliště ze 70. let 20. století, zabírající celé území katastru s přesahem na katastr Střížkova kromě jižní části, kde je jednak starý Prosek a nižší zástavba s výhledem na Prahu a s chráněnou oblastí proseckých jeskyní. Dále se charakteru sídliště, jehož součástí je rozlehlý Park přátelství podél Vysočanské ulice, vymyká také oblastNový Prosek uvnitř sídliště poblíž ulice Prosecké s domkovou zástavbou z meziválečného období.


Historie

Historie území, na kterém se dnes nachází Prosek, sahá až do doby kamenné, a to do 4. a 3. tisíciletí př. n. l. Název Prosek se objevuje v 10. století n. l. Od 10. století zde byla osada a později vesnice. Prosek byl 1. ledna 1922 připojen k Praze. V letech 1965-1977 zde bylo vybudováno první sídliště v rámci tzv. Severního Města.
Dříve byla na většině území Proseka pole. Pojmenování Prosek pochází ze slova "prosekati" neboť již v 10. století tudy vedla stezka do Prahy, někdy byla také zvaná Prosík. Dominantou Proseka je kostel sv. Václava. Je to trojlodní románská bazilika pravděpodobně z 2. poloviny 11. století s románskými malbami. Prosek byl tehdy jen malou vesničkou kolem kostela uprostřed polí. Bylo tam jen několik ulic a domků kolem dnešní Martinovské ulice a jinak holá pláň bez stromů.
Díky druhohornímu moři zde vznikly drobné sloje málo kvalitního uhlí. Původně zde lidé těžili spraš, ale později narazili na zvětralé černé břidlice a jílovce a začali jej využívat na ostře pálenou stavební keramiku. Na Proseku se vyskytují křídové plošiny. Chodby v dnešní době nepřevyšují délku 60-100 metrů od okraje údolí.
Na přelomu 14. a 15. století vlastnili osadu majitelé Podvinské tvrze, která ležívala na rozhraní Proseka a Libně. Za husitských válek utrpěl Prosek, jako ostatně řada jiných míst v zemi, velké škody, zejména pak románský kostel. V roce 1600 byla na návsi vedle krčmy vykopána studna. Pro tehdejší obyvatele osady byl tento počin jistě velmi významný, neboť na Proseku bývaly problémy s nedostatkem vody. Přišla však třicetiletá válka a s ní další zmar a pustošení. Švédové vypálili i kostel. Osada zpustla a v roce 1638 zde stály pouze čtyři chalupy, jedna vinice a krčma.
Do konce 17.století patřil Prosek Starému Městu pražskému, později byl připojen k libeňskému panství. Do přelomu 19. a 20. století byl velmi řídce osídlen.
Začátkem 20.století následkem průmyslového rozvoje Vysočan a Libně se začíná Prosek zaplňovat nevzhlednými domky pro vysočanské a libeňské dělníky, stává se periferní dělnickou kolonií. Skutečný zlom nastává v 2. polovině šedesátých let 20. století výstavbou sídliště Severní Město. V letech 1965 až 1966 byla mezi Prosekem a centrem Vysočan vystavěna silnice, zvaná estakáda, pro rychlé dopravní spojení a začala se pomalu rýsovat ta tvář Proseka, kterou známe dnes. V současné době je Prosek vyhledávané sídliště, se vzrostlou zelení v Parku přátelství, dobrým dopravním spojením s vnitřní Prahou, množstvím velkých nákupních center, stále tajemným podzemím a proseckými skálami.


Etymologie

Název Prosek (dříve též Prosík) zřejmě souvisí s tím, že tudy už dávno vedla prosekaná cesta z Prahy na sever. Některé pověsti praví, že když se král Václav cestoval těmito končinami, zde se musel neobyčejně prosekávat porostem, ale když se dostal za téměř neprostupné lesy a bažiny, uviděl krásnou a úrodnou krajinu.


Pověst o Proseku

Píše se rok 970, je 13. června a od Staré Boleslavi si namáhavě razí cestu kníže Boleslav II. a jeho druzi. Pohrdli obvyklou cestou a jali se bloudit hustým a nekonečným lesem. Na návrší před Rokytkou přemohla knížete únava. Zbrojnoši Jaroboj a Krotislav mu uchystají odpočinek na medvědí kůži. Poodstoupí, aby nerušili knížecí spánek. Boleslavovi se ve snu zjeví jeho strýc Václav a přikáže mu, aby na tomto místě nechal vystavět chrám. Boleslav přání svého zavražděného strýce splnil, stavba byla realizována během tří měsíců, dokončena je dne 17. září 970. První říjnovou neděli posvětil kostel sv. Vojtěch a zasvětil jej památce sv. Václava. Údajně šlo o první kostel zasvěcený tomuto světci.
Tolik praví (zestručněno) Václav Hájek z Libočan. Jak to bylo doopravdy? Nikdo neví, lze se jen domnívat. V tomto vyprávění je historická nepřesnost, a to skutečnost, že v Praze bylo biskupství založeno až v roce 973 a sv. Vojtěch na biskupský stolec dosedl až v roce 983. Tajemství, okořeněné zjevením "vévody české země", vyjadřuje otázka, kterou si v knize o Proseku položil pan Miroslav Kuranda: "Proč byl tak výstavným a nákladným způsobem stavěný kostel založen na místě, na kterém není v té době doložena žádná osada ?" 2) Vychází z předpokladu, že kostel byl skutečně založen kolem roku 970. Pak by fakt, že byl postaven na pustém, neobydleném místě svědčil o mocném a bohatém iniciátorovi stavby, o jehož skutečných motivech asi dnes už mnoho nezjistíme. Jiným důvodem stavby mohla být jakási posvátnost tohoto místa již v pohanské době, existence svatyně apod.


Služby

Nedávno zde byly dostavěny tři kancelářské budovy Prosek Point, dále jsou zde k dispozici supermarkety jako třeba Norma nebo Penny, které jsou přímo v srdci sídliště. Nalézá se zde hypermarket Billa, která stojí přímo u vchodu do stanice metra C Prosek. Dále je již deset let na Proseku prodejna aut Suzuki. Na Proseku můžete najít několik hotelů, vzniklých přestavbou někdejších panelových stavbařských ubytoven. Na okraji sídliště je velká poliklinika, která byla po převratu doplněna i o lůžkovou část.


Kostel Svatého Václava na Proseku

Pravděpodobně z poloviny 11.století pochází nejstarší architektonická památka Prahy 9, trojlodní románská bazilika na starém Proseku. Založena byla dle Hájkovy kroniky roku 970 Boleslavem II., jemuž se ve snu na tomto místě svatý Václav zjevil. Přestavěna byla poprvé kolem 1200 a po roce 1470 došlo ke gotickým přestavbám - hlavní loď byla sklenuta žebrovou sítí. Renesanční předsíň pochází z roku 1572 a hranolová věž z roku 1712.
Dnešní podobu s barokní cibulovou bání získal kostel roku 1732, v roce 1770 byla přistavěna sakristie. Stavební úpravy narušily stabilitu věže, a proto byla vystavěna samostatná zvonice. V jižní lodi, nejméně poznamenané přestavbami, se zachovaly zbytky románských maleb. Na hlavním oltáři je obraz sv.Václava od Ignáce Raaba z poloviny 18. století. Cínová křtitelnice pochází z roku 1622. Presbytář zdobí malby Josefa Strattera, zachycující motivy ze života sv. Václava. Průčelí protější barokní budovy fary, navržené kolem roku 1715 patrně Janem Santinim, zdobí plastika sv. Jana Nepomuckého.
převzato z www.praha-prosek.czPůvodní vstup do areálu přilehlého romantického hřbitova, zarostlého břečťanem, je zdoben barokním portálem z roku 1770, dnešní hlavní vchod a mříž pocházejí z roku 1930. V areálu hřbitova stojí hranolová zvonice se stanovou střechou (1770 či 1783) a některé z náhrobků také stojí za pozornost. V roku 2010 byly při východní hřbitovní zdi nainstalovány tři sochy Madon z přírodního kamene (z mramoru, pískovce ažuly) od sochařky Zuzany Čížkové, současně s tím byly provedeny parkové úpravy okolí kostela.

Metro
V roce 2008 byl otevřen stavební úsek IV.C2 linky C pražského metra. Součástí úseku z Ládví do Letňan jsou také dvě stanice na Proseku. První stanice - Střížkov - ve velmi netradičním pojetí je situována u křižovatky ulic Vysočanská, Lovosická a Teplická. Druhá stanice se jménem Prosek je umístěna u křižovatky ulic Vysočanská a Prosecká.

Všechny stavební uzávěry spojené s výstavbou nového úseku metra na Proseku již skončily, zastávky autobusové dopravy byly přesunuty na původní místa a byla obnovena zeleň v Parku Přátelství.

/převzato z wikipedia.org/

Misionální komunita

25. února 2012 v 19:31 | Jeff Vanderstelt, přeložil Petr Šedý |  Reflexe
Misionální komunita je rodina misionářů - služebníků, kteří činí následovníky, kteří činí následovníky Krista.

Rodina

Za prvé je misionální komunita skupina věřících, kteří žijí a zakoušejí život společně jako rodina. Vidí Boha jako jejich Otce díky jejich víře v osobu a dílo Ježíše Krista a nové znovuzrození v Duchu Svatém. To znamená, že mají a zakoušejí nadpřirozenou lásku Otce ke všemu - sdílejí svůj čas, zdroje, potřeby, zranění, úspěchy, peníze, atd. Znají sebe navzájem dobře. Tohle poznání zahrnuje znalost příběhů druhých a znamená to poznání silných a slabých stránek druhých pokud jde o víru v evangelium a jeho dopad v životě (Jan 1,11-13, Řím 12,10-16, Ef 5,1-2).

Misionáři

Boží rodina je vyslána jako je vyslán Syn Duchem, aby prohlašoval dobrou zprávu o království - evangelium - a naplnil Velké Poslání Ježíše (Mt 28,18-20). Misionální komunita je více než biblické studium nebo malá skupinka, která se stará o druhé věřící. Misionální komunita se skládá z Duche vedenými a Duchem naplněnými lidmi, kteří spolu radikálně mění své životy pro misi povolávání následovníků konkrétních lidí a v konkrétním místě, kde není svědectví evangelia. To znamená prakticky, že kalendář, zdroje a rozhodnutí jsou společně utvářeny za účelem společného oslovení lidí (Mt 3,16-4,1, J 20,21, Sk 1,8, 13,2).

Služebníci


Ježíš je Pánem a my jsme jeho služebníci. Misionální komunita slouží lidem kolem nás stejně jako my sloužíme našemu Pánu. Když to činíme, nabízíme příchuť toho, co znamená být pod vládou Ježíše Krista. Žít jako služebníci Krále, který sloužil druhým, ukazuje přitažlivé svědectví Ježíšova království a moci evangelia, které mění lidské životy. Misionální komunita slouží tak, že se lidé ptají, co je to evangelium? Žije takovým způsobem, že životy služebníků nemohou být vysvětleny jinak než evangeliem Království Ježíše (Mt 20,25-28, J 13,1-17, Fp 2,5-11, 1.Pt 2,16).

Následovníci

Všichni se učíme od Ježíše, který je naším rabínem a dal nám Ducha, aby nás naučil všechno, co je pravda o Ježíši a uschopnil nás žít Jeho přikázání. Ježíš nám přikázal činit učedníky, kteří věří evangeliu a mají novou identitu a jsou schopni poslouchat všechna jeho přikázání (Mt 28,19-20).

Misionální komunita je nejlepším prostředím ve kterém se může toto uskutečňovat.
Následovníci jsou povoláni a rozvíjí se:
  1. skrze sdílení života, který je průhledný a dostupný
  2. v komunitě, kde mohou žít evangelium společně
  3. v misi, ve které se učí jak předávat evangelium života a činit následovníky
Jeff Vanderstelt je pastorem v Soma Communities, součástí církve Acts 29 v Tacoma, WA. Mentoruje a cvičí zakladatele církví, slouží ve vedení sítě Acts 29 a vede vizi a vyučování v hnutí the Soma movement.